Když jsou akcie ve slevě
Na burze je zvláštní jedna věc. Je to snad jediný trh, ze kterého lidé utíkají ve chvíli, kdy je zboží levnější.
Když zlevní auto, lednice nebo letenka, zpravidla nás to potěší. Když zlevní akcie, většina lidí začne přemýšlet, co se pokazilo a zda by nebylo lepší všechno prodat.
Přitom často nejde o nic horšího než o změnu nálady.
Právě proto je dobré mít peníze připravené. Ne proto, abychom každý pokles okamžitě nakupovali. A už vůbec ne proto, že každá levnější akcie je automaticky výhodná. Hotovost nám dává možnost jednat tehdy, když cena klesne, ale naše přesvědčení o hodnotě firmy se nezmění.
Dnes ráno znovu klesaly korejské akcie. Koupil jsem proto další akcie Korea Investment Holdings a Kia. Ne proto, že bych věděl, co korejský trh udělá zítra nebo za měsíc. To nevím.
Připadá mi ale zvláštní, že kvalitní a dominantní korejské společnosti mohou být oceňovány výrazně níže než jejich americké protějšky jen proto, že sídlí v Soulu místo v New Yorku.
Dnes ráno jsem také četl výsledkový hovor společnosti Dell.
Na první pohled spolu korejská banka, automobilka a americká technologická firma nemají mnoho společného.
Ve skutečnosti ale řeším stejnou otázku.
Zda se trh soustředí na cenu, nebo na hodnotu.
Když se dnes mluví o umělé inteligenci, většina pozornosti směřuje k několika známým jménům. Investoři sledují výrobce nejvýkonnějších čipů a firmy provozující největší modely. Méně pozornosti se věnuje tomu, co všechno musí existovat pod nimi.
Dell oznámil čtvrtletní tržby ve výši 47 miliard dolarů a objednávky AI serverů přesahující 60 miliard dolarů.
Mě ale více zaujalo něco jiného.
Tržby z tradičních serverů a síťových produktů prudce rostly. Stejně tak rostla datová úložiště. Vedení navíc opakovaně upozorňovalo na omezenou dostupnost některých typů pamětí.
Pokud je tento obraz správný, pak nejde jen o několik populárních AI čipů.
Firmy po celém světě postupně přestavují celé své technologické infrastruktury. Potřebují servery, paměti, síťové prvky, optické spoje, úložiště dat, napájení i chlazení. Potřebují doslova nové digitální továrny.
A právě tam často hledám investiční příležitosti.
Ne ve firmách, o kterých každý den čteme titulky, ale ve společnostech, bez kterých by ty titulky vůbec nemohly vzniknout.
Možná právě proto mě dnes více zajímá korejský SK Hynix než řada známějších technologických firem.
Nebo společnosti jako Marvell a TTM Technologies.
Obě firmy přitom vlastním už velmi dlouho.
Po většinu té doby o nich téměř nikdo nemluvil. Nebyly součástí módních investičních témat. Neobjevovaly se na titulních stránkách finančních médií.
Přesto dodávají technologie, bez kterých moderní datová centra nemohou fungovat.
To je jedna z věcí, které mě investování za posledních dvacet let naučilo.
Největší příležitosti často neleží tam, kam se právě dívají všichni ostatní.
Leží o několik kroků dál.
Ve firmách, které jsou důležité, ale nejsou populární.
Stejně přemýšlím i o řadě dalších investic. Dnes vlastním firmy z Koreje, Kazachstánu, Slovinska nebo Litvy. Většina lidí o nich pravděpodobně nikdy neslyšela.
To mi nevadí.
Nekupuji je proto, že jsou exotické.
Kupuji je proto, že mi přijdou levné vzhledem k tomu, co vydělávají.
Právě v tom mi pomáhá Interactive Brokers.
Ne proto, že by to byla dokonalá platforma.
Ale protože mi umožňuje investovat téměř kdekoliv na světě bez toho, aby správní poplatky každý rok ukusovaly významnou část hodnoty portfolia.
Mnoho investorů stráví hodiny přemýšlením nad tím, která akcie vydělá o procento více.
Přitom bez většího přemýšlení odevzdávají jedno nebo dvě procenta ročně na různých poplatcích za správu.
Časem jsem zjistil, že složené úročení funguje dvěma směry.
Buď pracuje pro vás.
Nebo pracuje proti vám.
A totéž platí o hotovosti.
Posledních několik týdnů jsem přemýšlel, zda nedržím příliš mnoho peněz stranou.
Pak ale přišlo několik horších dnů na trhu a já se na to začal dívat jinak.
Hotovost sama o sobě žádné bohatství nevytváří.
Představuje ale možnost.
Možnost koupit kvalitní firmy ve chvíli, kdy ostatní ztrácejí nervy.
Možnost být trpělivý.
Možnost nemuset prodávat.
Možnost rozhodovat se bez tlaku.
Čím jsem starší, tím více si myslím, že peníze nejsou hlavně o výnosech.
Jsou o svobodě.
A někdy je největší výhodou investora právě to, že si může dovolit čekat na správnou příležitost.
Na burze totiž nebývá nejtěžší najít dobrou firmu.
Nejtěžší je koupit ji ve chvíli, kdy ji ostatní kupovat nechtějí, a potom jí dát dostatek času, aby ukázala, co v ní skutečně je.
Někdy totiž není největší výhodou investora to, že má pravdu. Ale to, že vydrží dost dlouho, aby se ukázalo, že ji měl.
