Tento blog je schválně obyčejný.
Nenajdete tady reklamy, bannery, podcasty nebo videa.
Možná tady nenajdete ani jediný obrázek.
Jen text.
A především moje myšlenky.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec něco takového psát.
Nikdy jsem nenapsal jediný příspěvek na LinkedIn.
Nikdy jsem neměl potřebu veřejně komentovat svět.
A možná právě proto vzniká tento blog.
Ne proto, abych někoho přesvědčoval.
Ne proto, abych někoho učil.
Ne proto, abych někomu radil, jak má žít.
Především ho píšu pro své děti, aby jednou lépe pochopily svého otce.
Jak přemýšlel.
Čeho se bál.
Jaké chyby udělal.
Co považoval za důležité.
Proč dělal rozhodnutí, která dělal.
A jak se během života měnily jeho názory.
Tyto poznámky by mohly zůstat v šuplíku.
Jenže člověk často píše jinak, když ví, že jeho slova může číst někdo další.
Pečlivěji. Poctivěji. S větší pokorou.
Proto jsou tyto poznámky veřejné.
Ne proto, že bych měl potřebu sdělovat světu své názory.
Ani proto, že bych hledal obdiv nebo souhlas.
Spíš proto, že věřím, že zkušenosti mají smysl pouze tehdy, pokud jsou sdílené.
Možná zde moje dcery jednou najdou něco, co jim pomůže pochopit jejich otce.
A možná zde někdo cizí najde myšlenku, která mu pomůže na jeho vlastní cestě.
To by mi stačilo.
Nejsem neomylný. Nikdy jsem nebyl. Mnohokrát jsem se mýlil.
Udělal jsem rozhodnutí, která bych dnes udělal jinak.
A u mnoha dalších si dodnes nejsem jistý, zda byla správná nebo ne.
Toto není návod na život.
Jsou to poznámky z jedné životní cesty.
Budu psát o investování, ekonomii a politice.
O Praze, Londýně, Bruselu a Americe.
O rodině, rodičích a dcerách.
O práci, odpovědnosti a penězích.
O čase a svobodě.
O tom, jak jsem dlouho chtěl být bohatý a jak jsem později zjistil, že mnohem důležitější je něco jiného.
Ne proto, že by peníze nebyly důležité. Naopak. Jsou důležité.
Jen nejsou odpovědí na všechny otázky.
Během života jsem dosáhl většího finančního úspěchu, než jsem si jako mladý kluk dokázal představit.
Přesto dnes mnohem častěji přemýšlím o čase než o penězích.
O rodičích více než o výnosech.
O dcerách více než o portfoliu.
O tom, co předat dál.
A možná právě proto tyto stránky vznikají.
Ne jako investiční blog. Ne jako politický blog.Ne jako autobiografie.
Spíše jako sbírka poznámek, které by jinak zůstaly jen v mé hlavě.
Komentáře pod články zde nenajdete.
Ne proto, že bych nechtěl slyšet jiné názory.
Jen nemám potřebu o každé myšlence vést veřejné debaty.
Pokud mi někdo bude chtít napsat, může mi poslat e-mail na dopis@poznamkyzprahy.cz.
Přečtu si ho. Možná odpovím. Možná ne. To záleží na čase.
Tento blog totiž není diskuse.
Je to deník. A možná jednou kronika jedné rodiny.
Můj otec kdysi říkal, že po padesátce už nežije pro sebe, ale pro své děti.
Tehdy jsem tomu nerozuměl. Dnes tomu rozumím mnohem lépe.
Možná totiž nastane chvíle, kdy člověk zjistí, že nejdůležitější není to, co získal.
Ale to, co po sobě zanechá.
Pokud po mně jednou zůstane pár užitečných myšlenek pro moje dcery a snad i pro jejich děti, bude to stačit.
To je celý smysl tohoto blogu.
ddonath11-lvjqc 